Irgoli
Irgoli leží v geografickém území Sardinie, zvaném „Bassa Baronia” (“Dolní šlechta”). Tento region hraničí s horskou oblastí Barbagia na jižní a západní straně, s Tyrhénským mořem na východní straně a s geografickou oblastí Galluraon na severní straně. Irgoli se nachází na východním pobřeží ostrova a je krásně situována v údolí řeky Cedrino, na severní straně chráněna pohořím Senes, což je žulová hora, která nabízí fantastické výhledy a silné emoční zážitky milovníkům přírody. Sugestivní krajiny jsou nabízeny schistickou starou plošinou a mohutnými stoletými lesy v přírodní rezervaci Su Padente a Talachè. Zde najdete typické prvky středomořské flóry jako je Myrtle ("sa murta"), Cistus ("su mutrecu"), strom Mastic ("sa chessa"), Jalovec ("su ghiniperu"), Jahodový strom ("su lidone") a dub ("su kerku"). Tato oblast má rovněž velmi bohatou škálu živočichů, proto se zde můžete setkat s různými druhy zvířat jako je například koroptev ("sa perdighe"), jestřáb ("s'astore"), liška ("su mariane") a divoký kanec ("su sirvone"). Vesnice Norghio bude taktéž stát za Vaší návštěvu a je proslulá svými prameny, která doposud poskytují městu pitnou vodu.
Irgoli je vesnice, ve které jsou nejdůležitějšími ekonomickými aktivitami zemědělství a chování ovcí, ovšem v posledních letech je Irgoli známá pro svůj rostoucí turistický rozvoj, a to díky využití místních zdrojů a produktů jako je pane carasau (místní chléb na Sardinii), uzeniny a červená vína plné chuti. Kulturní a rekreační události organizovány místní samosprávou v Irgoli (ale také dalšími okolními vesnicemi) jsou stále častěji pořádány a každým rokem se zde oživuje „Dolní šlechta“ léta. Hlavní tradiční svátky se slaví v květnu (slavnost patrona St. Nicholase z Bari a svátek země St. Michaela) v srpnu pak (místní slavnost Sant’Antioco a regionální festival válcových varhan, který se datuje od roku 1986) a v září (státní svátek St. Michaela a Mezinárodní festival populárních náboženských písní).
Kromě toho, název "Irgoli" je velmi neobvyklý. Ve skutečnosti nám legendy vypráví o starobylé vesničce zvané Dori Mannu, která měla ležet na jižní straně vesnice, která se dnes nazývá Santo Stefano. V mnoha historických dokumentech se jméno tohoto malého města objevuje v různých způsobech s několika místními názvy: Ligori, Dori Locum, Hircus, Hirculus, Irculi, Ircule, Irguoli a konečně pak Irgoli. Toto město, které v ranném středověku patřilo k „curatoria” (bývalé jurisdikční okresy původního malého království Sardiniea,“giudicati”) Galtelli a Orosei, bylo drženo pod dohledem a vlivem námořní republiky Pisa a později bylo podmaněno Aragonskou korunou. Nachází se zde také mnoho archeologických nálezišť, jejíž hlavní atrakcí jsou "Nuraghes" (zvláštní druh megalitických památek, které existují pouze na Sardinii).
V této oblasti se nachází několik příkladů těchto prehistorických budov, jako je Nuraghe z Tutturu, nedaleko malebné vesnice Ortòla. Tento naposled zmíněný se vyznačuje přítomností hornin různých a původních tvarů, které byly formovány atmosferickými vlivy. Nachází se zde však mnoho dalších míst, které patří k této nugarické kultuře, jako je Nuraghe z Luminìe, Nuraghe z Alinoe, ty ze Santu Andria, Nuraghe z Norgòe a krásná Nuraghe z Janna 'e Prunas. Nenechte si ujít skalní komorní hrobku "Sa conca e mortu" (v Sardinském dialektu “Hlava mrtvého" = lebka), která patří k nejmalebnějším a nejsugestivnějším z "Domus de Jana" ("Dům víly/čarodějnic" v Sardinském dialektu – umělá jeskyně vyřezána do skály během doby kamenné a využívána jako pohřební místo), jejíž vchod z kamene vypadá jako lidská lebka.